V Bradavicích pošesté - Na prahu všeho

XXXII. Na prahu všeho

Harry stál nehnutě na místě a zíral před sebe.
„Konečně,“ vydechl.
Stál na místě, kde se údajně měl skrývat Lektvar života. Po dvou týdnech pátrání a po dvou týdnech nesčetných útrap to konečně dokázal. Teď se má rozhodnout o jeho osudu… vlastně o osudu celého lidstva.
Před dvěma týdny opustil Bradavice. Opustil přátele, opustil Ginny, opustil život, který miloval…
Ginny - možná, že už ji nikdy neuvidí. Možná už nikdy nespatří rudovlasou dívku, co má tak nádherný úsměv a kterou tolik miluje. Možná už ji nikdy nebude moct obejmout a říct jí ta dvě sladká slova, která tolik mluvila za všechno, co cítil. Možná už nikdy…
Stál a díval se na jeskyni, do které musel vstoupit. Dělilo ho od ní jen pár kroků.
Mohl vést spokojený život. Mohl žít s Ginny a jejich dítětem, mohl být se svými kamarády a bavit se. Mohl prostě jen doufat, že Voldemort bude jednou poražen a nemusela ho každou noc tížit myšlenka, že ho jednoho dne bude muset zabít, nebo zemře…
Mohl si prostě žít celkem spokojeně, jenže on teď stál před jeskyní, kam musel vstoupit. Stál před těžkým úkolem, který musel splnit, myslel na toho, koho musel zabít. Myslel na to, že on je jediný na celém světě, kdo to může dokázat - myslel na to, že on je Vyvolený…
Před dvěma týdny vstoupil do Zapovězeného lesa. Něco mu říkalo, že musí být trpělivý. Stál na samém středu lesa a čekal. Čekal a myslel na ty, co miloval. Myslel na ty, co opustil. Myslel na to, čím musel projít, na toho, koho musel zabít. Myslel na to, že on je jediný...
Před dvěma týdny k němu přišel. Sám od sebe. Možná cítil, že je to jeho povinnost… stál uprostřed lesa a čekal a on k němu jen tak přišel.. Z jeho očí vycítil důvěru, nikoliv strach. V jeho očích viděl naději…
Nádherné, skvostné, bílé zvíře, na které on čekal tak dlouho. Přišlo a chtělo mu pomoci.
A teď tady stál…
Prožil toho mnoho. Zakusil mnoho bolesti, než se sem dostal. Vše vlastně začalo už dnem, kdy zemřel Cedrik…
Prošel mnoha zkouškami, ale ta nejtěžší ho teprve čekala. Zkouška, kdy se rozhodne, jestli bude žít. Zkouška, kdy se nerozhodne jen o něm, ale také o všech kouzelnících a čarodějkách, o všech mudlech - ať už dospělých nebo dětech. Už jenom pro ně musel Harry žít…
Znovu si vzpomněl na Ginny. Doufal, že pro něj nepláče. Nemohl snést myšlenku, že by byla smutná. Chtěl ji vidět šťastnou i za cenou toho, že by nebyla s ním. Za její štěstí by položil život.
Jaká je cena jednoho života? Byl jeho život důležitější než život kohokoli jiného? Mohl zemřít? Musel zemřít? Co tím způsobí?
Jeho život byl důležitější než život ostatních, protože jedině on mohl zařídit štěstí celého lidstva. Jen on mohl porazit největšího čaroděje všech dob.
Stačilo jen pár kroku a o všem by se rozhodlo. Možná zemře a s ním i naděje. Byl na to připraven? Nebyl! Kdo je připravený zemřít?
Proč zrovna on? V jednu chvíli ho zachvátila sebelítost. Proč on musel opustit ty, co miloval, proč on musel složit zkoušku, při které možná zemře, proč on musel zabít Voldemorta, proč on byl Vyvolený? Proč on byl chlapec, který přežil? Nechtěl jím být! Nikdy se o to nikoho neprosil, nikdy nechtěl, aby jeho rodiče zemřeli.
Jenže stalo se. Stál na místě a musel všechno, co tolik nenáviděl, podstoupit. A jestli jemu bylo souzeno zemřít, tak zemře.
Po tváři mu stékala slza.
Tak tady tedy stojí, na prahu všeho…
Udělal první krok…